Troška dietologie nikoho nezabije

Tato kapitola je věnovaná otázkám správných stravovacích návyků při vegetariánském a veganském způsobu života.

BÍLKOVINY

Bílkoviny jsou základními stavebními kameny našeho těla a na nich záleží, jaká bude konstrukce. Navíc hrají i důležitou úlohu ve funkcích složitého systému našeho těla. Proto je nezbytné, aby bílkoviny, které přivádíme do našeho těla, byly kvalitní a byl jich dostatek. O bílkovinách bylo napsáno velké množství nejrůznějších a často si odporujících doporučení. Zkusme si v nich udělat trochu pořádek. V první řadě je třeba říci, že již dávno neplatí staré výživové teorie, které předpokládaly maso jako nezbytný zdroj bílkovin, které jsou plnohodnotné, zatímco rostlinné jsou neplnohodnotné. Toto bylo založeno na mylné interpretaci, kdy se zkoumala spotřeba bílkovin u krys, které prospívaly na stravě, obsahující živočišné bílkoviny, zatímco na čistě rostlinné neprospívaly. Následkem byla mylná interpretace potřeb krys na potřeby člověka, která se dlouhá desetiletí táhla vědou o výživě. O tomto bude ještě psáno dále v textu.

Každou bílkovinu si můžeme představit jako řetězec, jehož články jsou tvořeny aminokyselinami spojenými tzv. peptidickou vazbou. Na tom, kolik článků, jak jsou uspořádány a jakého jsou druhu, závisí, jaká bílkovina vznikne a pro jakou úlohu bude určena. Když přijímáme bílkovinnou potravu, setkávají se v našem zažívacím ústrojí enzymy, které mají za úkol rozštěpit vazby aminokyselin v řetězci, a tím je uvolnit. Tyto základní stavební kameny jsou vstřebávány skrze sliznici tenkého střeva. Z aminokyselin se tvoří nové, tělu vlastní bílkoviny. Z toho vidíme, že pro to, aby naše tělo mělo, co potřebuje, je nutné, aby strav obsahovala všechny potřebné aminokyseliny a nezáleží příliš na tom, v jaké vazbě jsou vázány, když přicházejí do těla. Lidská bílkovina je tvořená z 20 - 22 druhů aminokyselin. Z toho je 8 - 9 pro lidského člověka nepostradatelných, protože si je lidské tělo neumí vytvořit samo a tudíž musí být dodány ze vnějšku - potravou. Přívod bílkovin je nutný stálý, protože se neukládají v těle do zásoby. Ty, které tělo momentálně nepotřebuje, se přemění na amoniak a močoviny a vylučují se močí z těla ven. Velmi diskutovanou otázkou posledních let je množství potřebných bílkovin v denním jídelníčku. Nejvíce jich samozřejmě potřebujeme, když rosteme - v kojeneckém období je to okolo 2 na kg a den. Pak potřeba rychle klesá. V dospělosti, podle reálného odhadu je to asi 45 g na den u žen a 55 g na den u mužů. Když se podíváme do běžného jídelníčku civilizovaného člověka, s hrůzou zjistíme, že spotřebovává dvojnásobek bílkovin, než potřebuje.

Obtíže vznikající z poruchy příjmu bílkovin:

Nedostatek

V naší zemi je nedostatek příjmu bílkovin velmi vzácný, může se projevit hlavně v období růstu a to pomalým vývojem kosterního svalstva, ale i poruchou imunity a podobně. Vede to ke snížení vitality, špatnému hojení ran a podobně. Při extrému může dojít k celkovému rozvratu metabolismu.

Nadbytek

Daleko častěji se však můžeme setkat s nadbytkem bílkovin, bohužel málokdo si uvědomuje, že řada degenerativních i jiných onemocnění může mít příčinu právě ve vysokobílkovinnové stravě. Stále se setkáváme i v odborném tisku s doporučeními značně překračující běžné normy. Pro jsou bílkoviny v nadbytku tak škodlivé? Bílkoviny se neukládají, ale přeměňují se na amoniak a močovinu. Pokud jsou naše ledviny zdravé a těchto odpadních produktů není mnoho, je vše v pořádku. Problém nastane tehdy, když se podíl bílkovin a tím i odpadních látek zvýší. Ledviny jsou přetížené, trpí a postupně dochází k jejich poškození, které může vyústit až v jejich těžkou poruchu. Tím zůstává více amoniaku a močoviny v krvi a mohou poškozovat naše nervy a srdeční sval. Strava bohatá na bílkoviny, a to zvláště živočišného původu, vede k poruše minerálního hospodářství. Při nadbytku bílkovin dochází k zvýšenému vylučování vápníku močí a klesá jeho hladina v krvi. Podobně je to s hořčíkem a zinkem. Zato hladina fosforu se rychle zvyšuje, dochází k překyselení organismu s jeho dalšími negativními důsledky. Vše vede k osteoporóze, tedy k prořídnutí kostí, s nímž mají problémy především starší lidé. Přebytek bílkovin zhoršuje nejen minerální poměry. Vznikají i změny v množství vitamínů - především vitaminu B6 (pyridoxin). Ten je třeba ke zpracování bílkovin. Při nadbytku bílkovin se jeho zásoba vyčerpá, a pak chybí v ostatních tělesných procesech. Při jeho nedostatku se můžeme setkat s nejrůznějšími poruchami, nejčasněji s anémií. Výzkumy dokázaly souvislost mezi vyšším výskytem oxalátových a kalciových kamenů u lidí s hojností živočišné stravy.

Je nám jasné, že bílkovin potřebujeme malé množství. Ale otázkou zůstává, z jakého zdroje je budeme brát. Máme dvě možnosti bílkoviny rostlinné a živočišné. Často slýcháme námitku, že v rostlinné říši nejsou zastoupeny všechny nezbytné aminokyseliny. Pravda je však jiná. V rostlinné říši jako celku, jsou všechny nezbytné aminokyseliny zastoupeny. Je pravda, že nejsou všechny v každé rostlině. Nejvíce se poukazuje na malé zastoupení aminokyselin lysin a methianin. Lysinu je opravdu málo v pšenici, ale naopak v luštěninách a hlavně v sóji je ho dostatečné množství. Methianinu je naopak dostatek v celozrnných obilovinách. Budeme-li jíst celozrnné obiloviny v kombinaci s luštěninami, nebude nám žádná aminokyselina chybět! Taková sója například obsahuje všechny aminokyseliny, které jsou pro nás nezbytné. Vzájemné kombinace rostlinných bílkovin (sojové karbanátky, či sojový sýr, tempeh s brambory, rýži a zeleninovou, čočková pomazánka s celozrnným chlebem, guláš z fazolí s pšeničným masem) a další množství vzájemných vhodných kombinací daleko předčí výživnou hodnotu masa, mléka a vajec, to jak v množství, tak i ve vhodném poměru nepostradatelným aminokyselin. Maso obsahuje v průměru 16 - 21 % bílkovin, sója 36 - 47 %, ořechy 12 - 20 %, pšenice 12 % atd. Navíc je známo, že nejvyšší hodnotu pro člověka mají bílkoviny syrové, než vařené a stačí jich poloviční množství. Tyto lze získat z různých druhů ořechů, semínek, či zeleniny.

Živočišné bílkoviny jsou na tom hůře. Mimo samotných bílkovin, obsahuje maso velký obsah škodlivého cholesterolu a miliardy hnilobných bakterií, purinové látky, z nichž se tvoří kyselina močová, která způsobuje dnu. Tepelnou úpravou masa vzniká metylcholantrén a 3,4 bnezpyrén, obě silně rakovinotvorné látky. Zahříváním bílkovin, zejména masa, vznikají vysoce karcinogenní pyrolyzáty aminokyselin, jejichž účinek je horší než u nejsilnějšího rostlinného karcinogenu - aflatoxinu. Přitom není rozhodující, zda-li maso upravujeme dlouho nižší teplotou (100 - 150 st. Celsia), či krátce vysokou teplotu (250 stupňů celsia).

Z masa zabitých zvířat (fakticky z mrtvol) vznikají ve střevě miliardy hnilobných bakterií, které potlačují přirozenou mikroflóru, při nedostatku vlákniny nastává pomalý pohyb tráveniny, jejíž toxiny a tlak negativně působí na střevní stěnu, což bývá příčinou střevních vychlípenin - divertikulóz, jimiž trpí asi 30 % obyvatel. Různé toxické látky se v těle kumulují, což může po letech vyvolat změnu metabolismu buněk, vznik patologických změn a jejich "zvrhnutí" na rakovinové. Ze všech druhů mas je nejškodlivější vepřové, které může být příčinou vzniku 8 druhů nemocí, včetně rakoviny. Velkochov prasat s 5000 kusy zničí životní prostředí jako stotisícové lidské město. V ČR se chovají asi 4 miliony prasat!

Ve většině rodin se maso konzumuje v nějaké úpravě třikrát denně. Ve veřejném stravování, zvláště dětí, nemocnic je situace ještě horší, neboť tam se maso podává prakticky každý den. Podobná situace je na táborech a v rekreačních zařízeních. Podává-li se už někde bezmasý oběd nebo večeře, je to obyčejně sladké jídlo. Čerstvá zelenina, výrobky ze sóji, luštěniny, obiloviny, ovoce jsou vzácností. Dětem by se mělo silně omezit podávání masa na max. 1 týdně a peníze věnovat na nákup kvalitních luštěnin a výrobků se sóje, oříšku, ovoce a hlavně obilnářských výrobků. Toto všechno by se projevilo v mnohem lepším zdravotním stavu naší populace, menším výskytem alergií, infarktů, nádorů a tím pádem u ušetření peněž ve zdravotnictví.

Pokud toto shrneme, živočišné bílkoviny nejsou k životu zapotřebí. Kdo chce snížit na minimum pravděpodobnost výskytu aterosklerózy, rakoviny a dalších civilizačních onemocnění, stejně jako zmenšením utrpení zvířat na jatkách a velkochovech, zřekne se jezení masa, které nahradí obilovinami, luštěninami a výrobky z nich, ovocem, zeleninou, semínky a občas neslazenými zakysanými kvalitními mléčnými výrobky. Nejenom, že nebudete trpět nedostatkem bílkovin, ale toto vše se odrazí na vašem zdraví a duševní pohodě a pocitu svěžesti.

TUKY

Přiznejme si to, naši kuchyni doslova zaplavují tuky. Proto je u nás mnoho lidí obézních, na rozdíl např. od Finska, kde štíhlost patří ke společenskému bontónu a hodně lidí si na ní zakládá.

V ČR je rozšířená úmrtnost na nemoc srdce, aterosklerózu a rakovinu. Velmi se rozšířil i vysoký krevní tlak, nemoci žlučníku, cukrovka a další nemoci látkové výměny. Tyto nemoci jsou zapříčiněny konzumací cholesterolu a tzv. nasycených mastných kyselin, které jsou právě v živočišných potravinách obsaženy ve velkém množství.

Podle původu dělíme tuky na živočišné a rostlinné. Je všeobecně známo, že většina toxických, mutagenních a kancerogenních látek je lipofilní - lehce se vážou na tuky, zejména živočišného původu. Maso, mléko a vejce často obsahují velké množství polychlorovaných bifenylů, kadmia a dalších buď nebezpečných, či rakovinotvorných látek, získaných z nekvalitního krmiva a špatného prostředí, ve kterém jsou zvířata chována.

Tuky z hlediska obsahu kyselin dělíme na nasycené a nenasycené. K nasyceným mastným kyselinám patří kyselina máselná, palmitová, stearová myristová.(Obsahují všechny živočišné produkty - maso, mléko, vejce, sádlo apod.). K nenasyceným patří mastné kyseliny, jako jsou olejová, palmitoolejová, eruková, linolová, linoleová a arachidonová. (Obsahují rostliny - zejména slunečnice, olivy, sezam apod.) Poslední tři si tělo neumí vyrobit a jsou pro lidské tělo na rozdíl od ostatních nepostradatelné. Z hlediska vlivu na zdraví človkě můžeme rozdělit tuky na ty, které obsahují více než 50 % kyseliny linoleové (linolenové a arachidovnové). K nim patří sójový, kukuřičný, klíčkový, slunečnicový, dýňový, sezamový, olivový a další (pokud možno za studena lisované) oleje. Všechny ostatní tuky jsou škodlivé.

Větší množství nasycených tuků vede ke zvýšení rizika rakoviny tlustého střeva, konečníku , prostaty, vaječníku, dělohy, prsu a slinivky břišní. Také nebezpečné jsou z hlediska tvorby žlučníkových kamenů a s tím spojené nemoci jater a slinivky břišní. Spolu s nadměrným příjmem živočišných bílkovin vedou k vysokému riziku vzniku diabetu.

Nejhorší podíl nasycených a nenasycených kyselin je v mléčných produktech a hovězím mase 13 (nasycených) : 1 (nenasycených). Toto je pro nás velice nepříznivé. Další nepříznivou složkou u tohoto jsou tzv. transizomery a rozvětvené mastné kyseliny, které vznikají činností bakterií v bachoru přežvýkavců a stávají se součástí jejich masa a mléka. Tyto snižují funkci pohlavních orgánů, podporují obezitu a arteriosklerózu. Velice obtížně se metabolizují a vyčerpávají vitamín B6 a biotin. Mohou vést ke ztukovatění jater a nervovým poruchám.

Nenasycené masné kyseliny jsou obsaženy v olejnatých semenech, obilovinách - celozrnných, luštěninách, kromě toho jsou zde i jiné důležité a potřebné látky, jako jsou vitamín E, lecitin a jiné, prospěšné látky, které významně snižují hladinu cholesterolu. Vegetariáni mají proto o více jak 57 % nižší riziko výskytu infarktu a dalších komplikací souvisejících s konzumací živočišných tuků a vegani dokonce o celých 77 % nižší riziko výskytu.

Potraviny rostlinného původu beze zbytku nahradí denní potřebu tuku, potřebnou pro člověka, která se má pohybovat okolo 6 - 10 % z celkového množství přijaté stravy. Tolik problémový a diskutovaný cholesterol je pro nás sám o sobě nezbytný, a proto si ho tělo dokáže vytvořit samo.

Pokud toto shrneme, živočišné tuky nejsou zapotřebí k našemu životu. Potřebu tuků hradíme konzumací luštěnin, obilovin, semínek, ořechů a používáním (pokud možno za studena lisovaných) slunečnicových, olivových, či sojových a dalších druhů olejů. Pro smažení doporučujeme pouze sojový olej, který má vysokou tepelnou odolnost, ostatní nejsou příliš vhodné na smažení a je lepší je přidávat do hotových jídel (zejména za studena lisované používáme do salátů apod.). K mazání na chléb příliš nedoporučujeme ztužované rostlinné tuky (margaríny), které, i když jsou vyráběny z oleje, obsahují po ztužení velké množství nasycených kyselin. Když už tak, např. Floru a další, které nejsou příliš ztužovány. K mazání na chléb i do salátů jsou vhodná v malém množství ořechové pasty, vyrobené z kvalitních arašídů, mandlí, či dalších druhů ořechů, luštěninové pomazánky apod. Toto vše je možné zakoupit v prodejnách zdravé výživy.

CUKRY

Není cukr jako cukr. Můžeme je rozdělit do tří skupin

1. Cukry jednoduché - monosacharidy - glukóza, fruktóza, galaktóza

2. Cukry složené ze dvou molekul monosacharidu - disacharidy - sacharóza, laktóza,

3. Cukry složené z více monosacharidů - polysacharidy - škroby, dextrin, glykogen. Jsou velké rozdíly v působení jednotlivých cukrů na organismus a naše zdraví.

1. Cukry jednoduché - MONOSACHARIDY a cukry dvojité - DISACHARIDY

S nimi se běžně setkáváme v cukrárnách a máme je v cukřenkách. Do určité míry sem patří i med a ovocný cukr. Protože nejsou uvnitř spojeny žádnou větší vazbou, kterou by bylo nutné enzymaticky natrávit, vstřebávají se velmi rychle přímo do krve. Tím dojde k okamžitému zvýšení jejich obsahu v krvi a nastává stav, který se nazývá hyperglykémii - nadbytek cukru v krvi. Protože to není pro organismus nijak zvlášť příznivé, snaží se to kompenzovat vyplavením hormonu zvaného inzulín, který má za úkol metabolizovat sacharidy a dopravit je ta, kde jsou v organismu potřeba. A protože inzulín je velmi účinný, rychle vykoná svou funkci a v krvi opět nastolí původní stav - hypoglykémii, cukru máme opět v krvi málo. Dostaneme chuť znovu na další sladkosti a tak si vezmeme další bonbón, a když si nedáme pozor, brzy hledíme na dno prázdné bonboniéry. (Znáte to?). Pokud to děláme často, může dojít k zatížení slinivky břišní, které může vyústit v diabetes mellitus - cukrovku.

K tomu, aby inzulín dobře a spolehlivě pracoval, je potřeba chrómu. Potřebujeme-li inzulín často, jeho hladina v organismu rychle klesá. Běžnou potravou je jeho přísun malý a nemůže plnit svoji funkci. Tímto procesem může vzniknout také jeden z druhů cukrovky, v jehož pozadí je nadbytečná konzumace jednoduchého cukru. Chrom dostatečně přijímáme v celozrnných produktech, ořeších a zelenině.

Další negativní důsledek vyplývá ze silného kyselinotvorného působení jednoduchého cukru. Kyselí prostředí je živnou půdou pro růst bakterií a zánětlivé komplikace. Organismus se brání a snaží neutralizovat nastalý stav, neboť ideální vnitřní prostředí je lehce zásadité. To se děje s pomocí minerálů. Vzhledem k tomu, že jednoduchý cukr s sebou nenese žádné minerály, je organismus nucen brát si tam, kde tyto látky jsou. Tím dochází k vyplavení vápníku, hořčíku a jeho vyloučení z organismu. Důsledkem toho je prořídnutí kostí. Nemusíme připomínat nejběžnější komplikaci z konzumace jednoduchých cukrů, kterou je kazivost zubů. Učí se o ní již děti ve škole.

Zato o nedostatku vitaminu B1 při větší konzumaci jednoduchého cukru, ví jen málokdo. Tento vitamin je nezbytný pro zpracování cukrů a jednoduchý cukr ho do organismu nenese. A tak se často potýkáme s jeho nedostatkem, který vede k disbalanci v oblasti mozkové činnosti. Může vzniknout neklid, předrážděnost, poruchy spánku. Děti špatně prospívají ve škole, jsou neklidné a roztěkané. Přebytek cukru se mění na tuk, což je nepříznivé pro náš cévní systém a nejen pro něj.

2. Polysacharidy - cukry složené

Jsou dostatečně zastoupeny ve všech celozrnných obilovinách, zelenině a luštěninách. Jejich výhodou je, že na ně musí působit enzymy v zažívacím traktu, které naruší jejich složité vnitřní vazby, což je nezbytné pro jejich vstřebání. Organismus je na to dobře vybaven, a tak jsou polysacharidy postupně rozkládány a přiváděny do nitra našeho těla a krve. Tento proces je plynulý a děje se podle potřeb organismu. Tím pádem hladina cukru v krvi nekolísá, udržuje se na stále stejné úrovni, nepřetěžuje slinivku břišní. Navíc v komplexu obilovin, luštěnin a zeleniny dostává organismus adekvátní množství minerálů a vitamínů pro svůj metabolismus a nedochází k jejich nedostatku.

Pokud toto shrneme, je nutno ve stravě omezit příjem jednoduchých cukrů - to znamená limonád, čokolád, bonbónů, keksy, čokoládu a další a další potraviny, které lidé často konzumují v obrovském množství a nahradit je výrobky z ovesných vloček, muesli tyčinkami a muesli (těmi bez přídavku cukru) a dalšími výrobky, kterých je dnes na trhu dostatek. Jedná se o různé výrobky z obilovin, apod. A čím sladit? Cukr je vhodné nahradit buď ječným sladem, rýžovým sladem, či dalšími typy sladidel, jako jsou med, stevia, sušené ovoce, javorový sirup a další. Obecně je nejlepším krokem k omezení konzumace cukru zvykání si na menší sladkost připravovaných jídel, či čaje atd., kdy použijeme menší množství sladidla, které postupně snižujeme až na chuťově rozeznatelnou hranici. Mnoho vegetariánů i veganů dělá chybu, že vyloučí konzumaci masa, mléka, či vajec ale neomezí konzumaci cukru. Pokud není tato zásada dodržena, mohou si způsobit (stejně jako lidé požívající maso) různé zdravotní nepříjemnosti v podobě nedostatku vitamínů a rozhozeným trávením, ale i bolestmi hlavy a další zdravotní "těžkůstky" nejasného původu.

VLÁKNINA

Tato složka naší potravy není štěpitelná enzymy v zažívacím traktu, je nestravitelná. Není použitelná jako zdroj energie. Přesto je nezbytná pro naše zdraví. Při jejím nedostatku v potravě si můžeme přivodit mnoho zdravotních obtíží. Z chemického hlediska se jedná o látky rozdílného chemického složení: celulóza, hemicelulóza, pektiny, ligniny, slizy a podobně. Tuto skupinu můžeme rozdělit do dvou částí.

1. Rozpustná vláknina - absorbuje vodu a je schopná bobtnat. Působí příznivě na metabolismus cukrů a tuků. Je obsažena v ovoci.

2. Nerozpustná vláknina - váže vodu jen velmi málo. Jejím prvořadým úkolem je boj proti zácpě. Obsahují ji obiloviny, luštěniny, zelenina, ořechy, semínka apod.

Živočišné produkty neobsahují prakticky žádnou vlákninu.

Optimální příjem vlákniny se považuje okolo 40 - 50 g denně. Konzumace méně než 30 g se považuje za rizikový faktor rakoviny tlustého střeva. Statistiky však ukazují, že běžný denní příjem civilizovaného člověka činí jen 20 g denně. Mnohdy je to ještě podstatně méně.

Čím je tato složka potravy důležitá? V trávicím ústrojí zpomaluje vstřebávání a trávení. Zejména to platí o vstřebávání složitých cukrů. Díky vláknině tedy nedochází z jednorázovému přetížení cukrem. Reguluje hladinu této látky v krvi, což má velký význam pro diabetiky. Snižuje i hladinu tuků v krvi. Dostatečný přísun vlákniny je proto prevencí proti ateroskleróze. Pektinové vlákniny vážou žlučové kyseliny ve střevě, čímž brání jejímu zpětnému vstřebávání. Nedochází tedy k přeměně žlučových kyselin na kancerogenní deriváty, a tím se snižuje riziko rakoviny tlustého střeva. Vláknina zpomaluje vyprazdňování žaludku, zvyšuje pocit sytosti, snižuje energetický příjem. Je prvním z významných faktorů prevence při obezitě. Upravuje konzistenci stolice, zvyšuje její obsah a urychluje pasáž střevem. Je velmi účinná proti značně rozšířené nemoci, jakou je zácpa. Tato nemoc je v naší populaci velmi častá a mnozí ji vůbec nepovažují za nemoc. Nevědí, že je nebezpečná, ba dokonce zákeřná. Uvádí člověka do stavu permanentní toxémie, tedy subklinické otravy organismu zbytky potravy (zejména masa a vajec), které zahnívají ve střevech a jež může vyústit v řadu degenerativních onemocnění.

Nejvíce vlákniny je v obilovinách. Dále vlákninu najdeme v zelenině, ovoci, luštěninách, ale i např. v houbách. Taková mořská zelenina (mořské řasy) a houby mají vlákninu ve velmi jemné formě a tak plní svoji funkci i mimo trávicí ústrojí. Dostává se až na úroveň buněk. I v této nejjemnější formě si zachovává vysokou absorpční schopnost. Díky ní je schopna na sebe navázat toxické látky včetně těžkých kovů a radioaktivních látek (!). V této souvislosti je varující základ stravy běžného člověka: bílá mouka, která je zbavena z 90 % vlákniny, živočišné produkty a cukr vlákninu vůbec neobsahují. Pak nás ani jablko či mrkev nemůžou zachránit. Proto ovoce, zeleninu, luštěniny, oříšky, obiloviny denně na váš stůl pro vaše zdraví!

VITAMÍNY

Vitamíny hrají důležitou úlohu v mnohých biochemických reakcích organismu, většinou jako katalyzátory. Část vitamínů vytváří mikroflóra střev (B1, B12, K2), ostatní se do těla dostávají potravou. Velký přebytek vitamínů z tablet nebo z potravy se nazývá hypervitaminóza, tedy jejich přebytek, nedostatek je hypovitaminóza až avitaminóza. Přísun vitamínů v potravě může být sice dostatečný, ale skladováním nebo kuchyňskou úpravou jsou často znehodnocovány. Též převaha některých potravin enormně zvyšuje nároky našeho organismu na jejich příjem. Tak například spotřeba cukru a bíle mouku odčerpává momentální hladinu vitamínu B1. Vitamíny by se měly přijímat v přirozené formě prostřednictvím potravin - ovoce, zeleniny, luštěnin, obilovin apod., kde jsou v nejdokonalejší a nejkomplexnější podobě pro náš organismus. Jejich příjem v podobě různých barevných, či šumících multivitamínových pilulek není (i přes reklamu) pro naše tělo dobrý a může i škodit. Jedním z rizik při pravidelném užívání těchto preparátů je např. "zlenivění" organismu, který se odnaučí přijímat vitamíny z přirozené potravy. Člověk si ve své pýše myslí, že může nahradit přírodu, napasováním vitamínů a minerálů do tabletek. Toto není pravda. Nic nepůsobí tak komplexně jako čerstvá, nerafinované strava. Nemyslete "mozky" reklam, myslete svým. Co je pro lidský organismus lepší? Čerstvá strava, či umělé chemické preparáty (i když se často honosí přídavkem přírodní)? To první. Kdyby byly tyto preparáty "přírodní", potom by rostly na stromech :-) Tyto preparáty mají význam jen v radikální léčbě některých onemocnění. Vitamíny dělíme na rozpustné ve vodě a v tucích

Vitamíny rozpustné ve vodě:

VITAMÍN B1 - THIAMIN

Je důležitý k správné přeměně sacharidů, tuků, vody a minerálií a zároveň je součástí některých enzymů. Udržuje dobrý stav nervstva a svalstva. Ovlivňuje funkci mozku, srdce, žaludku, dýchání apod. Jeho nedostatek se projevuje nervozitou depresemi, bolestmi hlavy, melancholií, nespavostí, neschopností koncentrace, sníženou obranyschopností organismu. Vitamín B1 se v těle neskladuje, proto musí být neustále dodáván potravou. Zvýšené nároky na vitamín B1 mají ti lidé, kteří konzumují bílý cukr, výrobky z bílé mouky, konzervy, alkohol, zrnkovou kávu, černý čaj, které ho v organismu likvidují až na 50 %. Zdroje: Nejlepšími zdroji jsou celozrnné výrobky, sója a ostatní luštěniny, ořechy, obilné klíčky, zelenina ovoce. Jeho denní spotřeba závisí na energetickém přijmu; udávají se asi 2 miligramy (mg).

VITAMÍN B2 - RIBOFLAVIN

Je důležitý pro funkci zraku, zvyšuje ostrost rozlišování barev, zlepšuje noční vidění. Podílí se na přeměně tuků a cukrů a účastní se řady dalších chemických reakcí v organismu. Ovlivňuje též činnost centrální nervové soustavy a jater a stimuluje tvorbu červených krvinek. Jeho nedostatek se projevuje hlavně poruchami vidění, řezáním v očích, záněty spojivek, změnami na pokožce, např. praskáním koutků úst, pálením pokožky, poruchami srdeční činnosti, slabostí apod. Ničí ho antibiotika, antikoncepční pilulky a téměř všechny utišující léky. Zdroje: Ovesné vločky, otruby, ořechy, brambory a luštěniny. Průměrná denní dávka - 2,5 mg.

VITAMÍN B3 - NIACIN

Označuje se jako vitamín PP neboli kyselina nikotinová a její amid. Účastní se přeměny tuků, cukrů a aminokyselin. Je velmi důležitý pro normální činnost celé nervové soustavy, zvláště mozku. Jeho nedostatek způsobuje na Balkáně i jinde známou nemoc pelagru, nespavost, nervozitu, zmatenost, stavy úzkosti, halucinace, nechutenství, deprese, touhu po alkoholu, sebevražedné úmysly. Sladkosti a alkohol zvyšují jeho spotřebu dvoj- až trojnásobně. Zdroje: Slunečnicová semena, tmavé, celozrnné pečivo, otruby, fazole, čočka, sója, rýže Natural, zelenina, obilné klíčky apod. Průměrná denní dávka - 30 mg.

VITAMÍN B6 - PYRIDOXIN

Jsout to vlastně tři vitamíny - pyridoxil, pyridoxal a pyridoxamin. Účastní se při přeměně aminokyselin a má velký význam pro výživu centrální nervové soustavy, hlavně mozku, ale i periferní nerovové soustavy. Jeho nedostek se projevuje křečemi ve svalech, zvláště v lýtkách, nevolností, chudokrevností, zapomínáním, třesením víček, depresemi. Zvýšené dávky pyridoxinu potřebují všichni, kdo užívají kortizonoidy, ženy a dívky, užívající antikoncepční pilulky. Zdroje: Obilné klíčky a otruby, ořechy, droždí, luštěniny, zelenina.

KYSELINA PANTOTENOVÁ

Je součástí koenzymu A a je nesmírně důležitá v látkové přeměně. Nedostatek, je poměrně vzácný. Ničí se hlavně konzervováním.Hlavním zdrojem jsou otruby, zelenina droždí.

KYSELINA LISTOVÁ

Je nezbytná pro správný průběh krvetvorby. Kromě příjmu potravy je též tvořena ve střevech. Její nedostatek způsobuje makrocytární, megaloblastickou chudokrevnost, částečně je znesnadněna tvorba bílých krvinek a cévních destiček. Postiženy bývají jazyk a tenké střevo. Zdroje: Jejím zdrojem je především zelenina a otruby.

VITAMÍN B12 - KYANOKOBALAMIN

Je představitel korinoidů. U savců ho v dostatečném množství produkuje střevní flóra. Pouze jedinci trpící perniciózní anemií ho nedovedou využít. Rovněž nastávají problémy s jeho absorpcí po operacích žaludku, či střev. Je nutný pro správnou tvorbu krve a jeho nedostatek způsobuje megaloblastickou anemii. Tento druh chudokrevnosti vede k různým neurologickým příznakům a u dětí potlačuje růst. Tento vitamín je nejčastěji kritizován pány "výživáři" při kritice vegetariánství a hlavně veganství. Donedávna se totiž soudilo, že jeho jediným zdrojem jsou živočišné potraviny, ovšem toto čile vyvracejí vegetariáni a vegani, kteří touto nemocí netrpí. Podle nejnovějších vědeckých studií si jej tělo jednoduše vytváří samo, činností bakterií ve střevním traktu. Tělo si vytváří zásoby na delší dobu (průměrně je to na 3 - 7 let). Užívání antikoncepčních tablet a hojné užívání léků může tyto zásoby zlikvidovat. Rovněž upozorňujeme na konzervant E200, který ničí vitamín B12 v těle. Je zajímavé, že vegani odmalička mají spotřebu vitamínu B12 asi o 75 % nižší, než ostatní populace, u níž činí 2,5 mikrogramů denně. U vegetariánů a veganů činí potřeba tohoto vitamínu v průměru 0,1 mikrogramu. Kryje je vlastní produkce bakterií ve střevním traktu. Zdroje: Mimo živočišných potravin jej ovšem obsahují i rostlinné, jak bylo zjištěno a to hlavně ty, při jejichž úpravě byly použity bakterie. Typickým příkladem je kysané zelí, sojové výrobky typu TEMPEH, NATTO, pravé sojové omáčky SHOYU, fermentované pasty typu MISO - obsahují vit. B12 ve velkém množství. Ale i mořská zelenina (mořské řasy) jej obsahují velice významné množství. Nemůžeme opomenout i fazole, které obsahují vit. B12 také.

VITAMÍN B15 - PANGAMÁT KALCIA

Pomáhá zlepšovat výměnu tuků. podporuje absorpci kyslíku v tělových tkáních, v srdci, v kosterních svalech a v játrech, zvyšuje obsah látek bohatých na energii. Používá se při léčení srdce a jater. Zdroje: Nachází se hlavně v semenech rostlin, v otrubách a rýži Natural.

VITAMÍN B17 - NITROLOZID

Byl objeven nedávno. Zlepšuje procesy látkové výměny a brzdí růst nádorů. Zdroje: Ve velkém množství je obsažen v ovoci, otrubách, v semenech (zvláště v klíčcích), v jádrech, jablek, hrušek, hroznů. Velké množství tohoto vitamínu obsahuje rovněž pšenice Špalda.

BIOTIN

Někdy se označuje jako vitamín H. Je to koenzym karboxylaz acetylkoenzymu A a uplatňuje se i při biosyntéze mastných kyselin. Je nezbytný k udržení zdravé pokožky Jeho nedostatek brzdí růst dětí a jejich vývoj, projevuje se i šedivěním a šupinatěním kůže, úbytkem tukových rezerv, spavostí a sníženou odolností vůči nemocen. Zdroje: Je obsažen hlavně s sóje, v droždí, v květáku, ve špenátu, v houbách, rajčatech, v hrachu a ostatních zeleninách. Hojně je zastoupen ve vaječných žloutcích, kde se váže na avidin, jehož vazba je velmi pevná, a proto se stává nevyužitelným.

VITAMÍN P

Je to řada látek, odvozených od flavonolu atd., souvisejících s chalkony, katechniny apod. Mimořádně významné jsou rutin a citrin. U bioflavonoidů byl prokázán protirakovinový účinek. Jejich nedostatek může vést k nádorům, hlavně mozkovým, ke ztrát pružnosti cév a kapilář, ke vzniku hemorodiů, křečových žil, podlitin, bércových vředů. Jsou obsaženy hlavně v červeném a černém rybízu, v pohance, borůvkách, švestkách, hroznech, šípcích, višních, malinách, citrusech a dalším barevném ovoci a zelenině.

VITAMÍN C

Účastní se mnoha biochemických dějů v našem organismu. Jeho nedostatek se projevuje sníženou odolností vůči nemocen, stresům a zátěžím. Zvýšené nároky na přívod vitamínu C mají diabetici, protože jejich organismus má problémy s jeho propuštěním přes buněčnou stěnu, dále lidé s nemocemi cév a ssrdce, pooperačními stavy a rekonvalescenti. Vitamín C spolu se zinkem pomáhá chránit organismus před kadmiem a účinkem exhalátů. Je zajímavé, že při silných záporných emocích, trvajících jen několik minut, dokážeme "spálit" 2000 -3000 mg vitamínu C. Přitom si musíme uvědomit, že tento vitamín není v organismu skladovatelný. Velmi významná je skutečnost, že se dokázal jeho protirakovinový účinek. To znamená, že jeho dostatečný denní přívod (3000 - 5000 mg) může chránit před vznikem rakoviny a již vzniklý nádor podáváním vysokých denních dávek (4 - 5 gr.) neroste tak rychle jako obvykle. Zdroje: Nejbohatšími zdroji vitamínu C jsou šípky, paprika, rybíz, petrželová nať, křen, listová zelenina.

Vitamíny rozpustné v tucích

VITAMÍN A

Účastní se hlavně při okysličovacích a obnovovacích procesech, podporuje růst, normální činnost sliznic a pokožky, správné vidění a zvyšuje odolnost vůči nemocen. Vitamín A je v organismu neskladný a podávání většiho množství je toxické. Proto je lépe přijímat jeho prekursory - retinoidy (karoten, karotin, kryptoxanthin), což jsou tzv. provitamíny, z nichž vzniká vitamín A. Provitamíny, zvláště karoten, jsou v organismu skladné, nejsou toxické a dokázal se jejich protirakovinový účinek. To znamená, že hrníček mrkvové šťávy denně spolu s dostatkem vitamínů E, C vlákniny, rostlinných bílkovin a tuků s vyloučením produktů s živočišným tukem (maso, mléko, vejce) nás téměř určitě ochrání před vznikem rakoviny. Zdroje: Hlavním zdrojem karotenů jsou mrkev, špenát, kadeřavá petržel, rajčata, meruňky, melouny, broskve a další zelenina a ovoce, žluté, červené, oranžové, či tmavě zelené barvy.

VITAMÍN D

Na jeho dostatku závisí - kromě jiného - zužitkování vápníku potravou. Jeho účinek byl přeceněn a v mnoha studiích se podezřívá z rakovinotvornosti. V organismu běžně postačuje zásoba vitamínu D vzniklá rozumným opalováním. Často jím jsou obohacovány i rostlinné margaríny.

VITAMÍN E

Je to skupina látek, které mají úzký vztah k oxidačně redukčním a dýchacím procesům. Nedostatek se projevuje bolestmi v lýtkách, pomalým hojením ran, kožními problémy, nemocemi srdce, neplodností, i impotencí. Vyšší dávky (ani stonásobné) nejsou nebezpečné. Vitamín E léčí kožní poruchy, nemoci ledvin, popáleniny, podporuje hojení ran, léčí bércové vředy, kožní nemoci apod. Dostatečný přísun vitamínu E dodá vitálnost, energii, radost a chuť do života a jelikož byl bezpečně prokázán jako antikarcinogenní činitel, rovněž ochrání s vyloučením živočišných produktů před vznikem rakoviny. Zdroje: za studena lisované oleje a to hlavně slunečnicový a olivový, luštěniny, ořechy a zelenina.

VITAMÍNY SKUPINY K

Kromě jiného jsou důležité pro správnou srážlivost krve; jejich nedostatek vede ke snadné krvácivosti. Nedostatek těchto vitamínů vzniká dlouhodobým užíváním sulfonamidů, salycilátu a antibiotik. Vitamín K je dostatečně produkován střevními mikroorganismy. Jeho nedostatek vzniká poruchou jater a již zmíněným dlouhodobým užíváním uvedených léků. Zdroje: Je obsažen hlavně v listové zelenině, hojně ho obsahují luštěniny, ořechy a rajčata. Shrneme-li toto, konzumujeme-li dostatek listové a jiné zeleniny, ovoce, obilovin, luštěnin a ořechů, nemůžeme trpět nedostatkem žádného vitamínu. Potvrdilo to dlouhodobé vyšetřování zdravotního stavu vegetariánů a veganů.

MINERÁLNÍ LÁTKY A STOPOVÉ PRVKY

Minerální látky potřebujeme nezbytně k zdravému životu. Často trpíme různými obtížemi a nevíme, že je může způsobovat nedostatek některé minerální látky nebo stopového prvku v potravinách, které denně konzumujeme. Opět si povíme o jejich úloze v našem organismu, o jejich potřebě a zdrojích.

VÁPNÍK

Až 99 % vápníku lidského těla je uloženo v kostech. V krvi a jiných tekutinách je 50 % vápníku ve formě vápenatých ionů. Podle různých rozsáhlých průzkumů v zahraničí má vápník v "normě" jen málo lidí. Toto zjištění je alarmující, protože je pro nás velice důležitý. Jeho nedostatek se projevuje řídnutím kostí - osteoporózou, osteomalacií - měknutím kostí, poruchami nerovových vzruchů, srdečními a jinými poruchami. Denní potřeba vápníku je u vegetariánů a veganů díky nižšímu příjmu kyselinotvorným a živočišných potravin (maso, mléko, vejce) mnohem nižší, protože nedochází k jeho nadměrnému vylučování vysokobílkovinovou a kyselinotvornou živočišnou stravou. Odhaduje se okolo 0,5 gr. U "normálně" stravujících se jedinců je jeho potřeba vyšší, okolo 0,8 - 1 gr denně. Tuto potřebu stačí zabezpečit pravidelná konzumace, ořechů, luštěnin, obilovin, ovoce a zeleniny. (Např. 100 gr máku obsahuje okolo 1400 mg vápníku, tedy zhruba 12 x více než mléko). Z rostlinných zdrojů jsou největšími zdroji vápníku sója a sojové výrobky, ořechy, květák, listová zelenina, sezamová semínka a mnohé další. Problematika vápníku a mléka je dostatečně rozvedena v sekci zdravotních aspektů.

HOŘČÍK

Je nesmírně důležitý při všech procesech organismu. Například v ochranným procesech jako antistresový, antitoxický, antialergický a protizánětlivý činitel; působí na správnou činnost nervů - utišuje, uvolňuje. Aktivizuje enzymy, významně působí při srážení krve, při vzniku estrogenů, v činnosti střev, žlučníku, srdce a močového měchýře. Jeho nedostatek se projevuje závratěmi, třesením, poruchami myšlení, nervozitou, agresivitou, nespavostí, padáním vlasů a lámavostí nehtů, nočním pocením a ranní únavou i po dlouhých hodinách spánku. Nedostatek hořčíku způsobuje hlavně konzumace alkoholu, bílého pečiva, sladkostí, přebytek živočišných bílkovin a tuků, nedostatek zeleniny, ořechů a luštěnin a časté užívání utišujících léků. Zdroje: Zdrojem hořčíku jsou: sója, luštěniny, ořech,y ovesné vločky, otruby, ovoce, zelenina. Častá konzumace těchto poživatin s vynecháním bílého pečiva cukru, alkoholu a kávy nám pomůže zajistit nutných 400 mg hořčíku denně.

FOSFOR

Převážná část fosforu (70 - 80 %) je uložena v kostech a zubech. Fosfor je důležitý při energetické metabolismu. Denní potřebu (asi 500 mg) je možno zajistit konzumací luštěnin, obilovin, ořechů, hlavně vlašských.

SÍRA

Účastní se metabolických procesů v těle a váže se na enzymy a některé vitamíny. Denní potřebu zajistí příjem obilovin.

STOPOVÉ PRVKY

ŽELEZO

V těle je až 57 % železa vázáno v hemoglobinu, 7 % ve svalech, 16 % je svázáno s metabolity tkáně, 20 % tvoří jeho zásoba v játrech, ve slezině, v kostní dřeni a ledvinách. Třebaže drtivá většina lidí konzumuje denně maso, trpí mnozí nedostatkem železa, což se projevuje např. bledou, nezdravou pokožkou, bolestmi hlavy, krátkým a rychlým dechem, změnami pokožky a vlasů, vypadáváním vlasu, lámáním nehtů, bolestivými ústními koutky a únavou. Příjem železa musí být vyšší než je jeho skutečná potřeba, protože se ho vstřebává jen část; většina železa se denně močí a stolicí vylučuje. Velký úbytek železa mají ženy v období menstruace a kojení. K jeho ztrátám dochází při krvácení a pooperačních stavech. Nejvydatnějším zdrojem železa je sója (13 mg/100gr), pažitka (9 mg), čočka (9 mg). Dostatek železa je i v hrachu, fazolích, sytě zelené listové zelenině, oříšcích a dalších potravinách. Hojné množství železa obsahují mladé listy kopřiv. Šťáva z rozmixovaných listů kopřiv, oslazená menším množstvím jablečného moštu, dokáže během 14 denního užívání vyléčit chudokrevnost, což se umělým železem např. v tabletkách Ferronatu nedokáže ani za měsíc :-) Denní potřebu okolo 12 - 15 miligramů železa si zajistíme konzumací listové zeleniny a luštěnin.

ZINEK

Je pro lidský organismus nepostradatelný. Zinek je důležitý pro stavbu kostí, aktivuje vitamín A z jater, podílí se na syntéze bílkovin. Dostatek zinku urychluje léčbu vředů, ran a jizev. Spolu s vitamínem C působí proti virům, léčí defekty pokožky. Zároveň s dostatkem mědi zvyšuje psychické schopnosti, léčí ztrátu čichu a chuti, leči bércové vředy z křečových žil a nedostatečné prokrvení, léčí vypadávání vlasů, akné a spolu s kyselinou listovou zlepšuje stav lupenky. Je nezbytný při léčbě nemocí prostaty, pomáhá při ateroskleróze, revmatických onemocněních a artróze. Jeho hladina se snižuje konzumací bílého cukru, bíle mouky, alkoholu, léčbou kortizonem, antikoncepčními pilulkami a nadměrným solením. Zdroje: Nejbohatším zdrojem zinku jsou semena dýně, pšenice, otruby, houby, bílé fazole, droždí, rýže Natural, čočka, zelenina ovoce.

MĚĎ

I měď je důležitá pro naše zdraví. Podílí se na vývoji kostí, při tvorbě pigmentu apod. Dostatek mědi chrání kromě jiného před vznikem rakoviny žaludku a před vypadáváním vlasů. Nedostatek může vést ke vzniku některých anemií. Hladinu snižuje časté užívání acylpyrinu. Zdroje: luštěniny, ovesné vločky, celozrnné potraviny, listová zelenina. Dobrým zdrojem jsou i žampiony.

MANGAN

V těle se vyskytuje jako součást celé řady důležitých enzymů. Je nezbytný pro řádný vývoj buněk, pro účinek vitamínu B1 a umožňuje řádnou tvorbu krve. Spolu s kobaltem oddaluje šedivění vlasů. Pravděpodobně ovlivňuje i vývoj kostí a pohlavních žláz. Zdroje: Bohatým zdrojem manganu jsou jeřabiny, rýže Natural, pšeničné otruby a klíčky, ovesné vločky, jedlé kaštany, petržel, borůvky. Je zajímavé, že vegetariáni mívají až trojnásobek potřebného množství manganu.

JÓD

Jeho nedostatek v potravě je pravděpodobně jednou z příčin poruchy štítné žlázy (struma). Jeho další účinky jsou málo probádány. Po zavedení jodizace soli tohoto onemocnění rapidně ubylo. Nejčastější příčinou strumy je buď dědičná dispozice, nebo příjem látek, které vyplavují jód z těla. Tyto látky jsou obsaženy v rostlinách z čeledi brukvovitých, hlavně v řepce olejně. Denní potřeba jódu je asi 0,1 - 0,3 mg. Zdroje: Opravdu vysoké množství jódu obsahují mořské řasy, potom mořská sůl i višně. Dále obiloviny, zelenina, minerálky a pramenitá voda.

SELEN

Selen je stejně jako vitamín E antioxydant - a oba se podílejí významně na biologických procesech. Selen je potřebný pro správný krevní oběh, zvláště srdcový. S vitamínem E léčí ischemickou chorobu srdce. Selen znemožňuje, či alespoň zpomaluje růst nádorů. Rovněž hořčík, zinek, vláknina, provitamín A, vitamín C a E mají dle vědeckých studií velice silný preventivní i léčivý účinek na nádorová onemocnění. Nepřítelem selenu (ale i zinku, chrómu, hořčíku , vitamínu B1 a B3) jsou sladkosti, které často zcela likvidují jeho hladinu v krvi. Potřebné denní množství (0,00001g) získáme denní konzumací pšeničných klíčků, celozrnných výrobků a otrub. Dostatek selenu je mořské soli, mořských řasách, česneku, droždí, rajčatech, ořechách para a v houbách.

CHRÓM

Je nezbytný pro metabolismus cukrů. Jeho nedostatek může být jednou z příčin vzniku cukrovky; zvyšuje se hladina cholesterolu a cukru v krvi, dochází k usazování tuků v cévách. Chróm se likviduje pojídáním sladkostí, hlavně z bílého cukru, bílé mouky a dalších rafinovaných potravin. Zdroje: Bohatým zdrojem jsou pivovarské kvasnice (Pangamin), pšeničné klíčky, ovesné a zelené fazolky. Vysoká koncentrace anorganického chrómu ve formě průmyslových exhalátů může ovlivnit krvetvorbu v kostní dřeni.

LITHIUM

Je velmi důležitým prvkem, jež chrání srdce před nemocemi, snižuje krevní tlak a brzdí vznik cukrovky. S hořčíkem se uplatňuje jako antisklerotikum a podporuje aktivní kostní dřeň. Má psychotropní účinek. Lithiem (Lithium carbonicum) lze úspěšně léčit deprese, narkomany, alkoholiky, agresivitu. Zdroje: Zdrojem lithia jsou hlavně minerální vody a rostliny - lilkovité.

Shrneme-li toto, pak vegetarián, či vegan, konzumující dostatek sóje, luštěnin, oříšků, obilovin, listové zeleniny nemůže trpět nedostatkem minerálů, či vitamínů. Naopak, má jej často více, než konzument masa.

PRVKY NEBEZPEČNÉ ZDRAVÍ

HLINÍK

Ve velmi malém a přirozeném množství se nachází ve většině přírodních potravin. V poslední době se objevilo několik vědeckých prací, dávajících pravděpodobný vliv hliníku a Alzeimerovy nemoci (rozpad mozku, ztráta paměti, degenerace, smrt) a rakoviny. Hliník se dostává do těla především z hliníkového nádobí, a to buď otěrem, či vyloučením do fluorizované vody při vaření brambor, zelí apod. Velké množství hliníku je v emulgačních činidlech, kypřícím práčku, v prostředcích proti spékání. Hliníkaté soli se používají při konzervování, nakládání a v potravinách v prášku, jako je instantní káva, sušené mléko, ztužovač šlehačky. Velké množství hliníku je v lécích proti zažívacím obtížím a v čajových lístcích. Proto bychom měli vyřadit všechno hliníkové nádobí a omezit pití běžných čajů a nápojů, připravovaných z prášku.

OLOVO

Z vnějšího prostředí - z výfukových plynů apod. proniká olovo do organismu a hromadí se v kostech, játrech a ve slezině. To může vyvolat poruchy krvetvorby v kostní dřeni, infarkty, leukémii a další druhy rakoviny.

ARZÉN

Překročí-li hladina arzenu v těle přípustnou mez, zvyšuje se riziko vzniku leukémií a rakoviny hrtanu KADMIUM Je to velmi nebezpečný prvek, kterého v potravinách neustále přibývá. Je obsažen hlavně v játrech zvířat. U člověka způsobuje sterilitu a rakovinu jater.

BERYLIUM

Působí toxicky hlavně na plíce.

RTUŤ

Velmi poškozuje zdraví a podporuje vznik novotvarů. Pozor na rtuťové výpary, rozbité teploměry a nakonec i na mořské ryby, protože ty se často zdržují při ústí velkých řek, kde stékají splašky a kanalizace průmyslových podniků; ryby profiltrují žábrami denně mnoho litrů vody kumulují v sobě těžké kovy, včetně rtuti..

Pokud tedy žijete v městě, doporučujeme konzumovat především produkty ekologického zemědělství, které jsou dnes k dostání ve většině prodejen zdravé výživy, i klasických obchodů. Jezte rovněž hodně zeleniny, jako je mrkev a zelí, rovněž mořských řas, které přidávejte do polévek. Jejich vlákniny a pektiny na sebe vážou až 80 % těžkých kovů a vylučují je z těla ven.